Vznik - Památka zesnulých, v lidovém projevu jsou to Dušičky nebo se hovoří o Všech svatých. Pojmy narození a smrt k životu patří. Ti kdo zemřou po smrti budou vzkříšeni jako Ježíš. V noci 2.listopadu byli zapalovány ohně, které jim měli pomoc najít cestu.

Dnes je tento smysl podobný. Lidé chodí na hřbitovy a uklízí je, nosí květiny a zapalují vzpomínkové svíce. Je to symbol příslibu věčného života těm - kteří věří v Krista. 

Lidé věřili, že studené mléko a máslo, které pro ně chystají, mohou ochladit a ošetřit popáleniny, od ohně způsobené v očistci. 

Žádné svátky či oslavy se neobešly bez jídla.

Na tento svátek se především peklo pečivo.

Dušičkové pečivo

Sladká varianta dušičkového pečiva

suroviny

- 550g  mouky - 400g hladké pšenice a 150g pšeničné hrubé

- 50 až 75g cukru nebo medu

- 75g  rozpuštěného másla

- 2 žloutky

- 220g až 250ml vlažného mléka

- 20g čerstvého droždí

- 6,5g soli

- strouhaná citronová kůra, nejlépe čerstvá - z půlky citronu

- 1 vejce na potření

Dušičková slaná varianta

suroviny

- 500g pšeničné mouky

- 20g čerstvé droždí

- 60g rozpuštěného sádla

- 1 žloutek

- 1 až 2 lžíce cukru

- 10g soli

- 250/275g vlažné vody

Dušičková stezka

Dušičky podle Ketta

- vezmeme si dlouhé lano, kterého se chytnou všechny děti a to lano dáme opatrně a pomalu na koberec, všichni se posadí, vezmou si dřívka a dovnitř kruhu si postaví domeček, zazpívají si píseň zdroj: youTube - Díky Vám - podzimní ,, dušičková" písnička / (Ateliér Písnička), ve dvou verzích, doprovod kytary i klavíru

Báseň

Dušičky věrný,

nejste všecky stejný.

Některý jste bílý,

některý jste černý.

Výtvarná aktivita - Lucerna

-  vylisované listy zalaminujeme do laminovací fólie, vystřihneme ze silného kartonu kruh, tavící pistolí přitavíme kruh a zalaminované listy, v horní části na dvou místech proděravíme a přivážeme provázek. dovnitř dětem vložíme svíčku s umělým světýlkem (aby se děti nespálily)

Dušičkový příběh

Byl jednou jeden podzimní večer a malá Anička se chystala s maminkou na hřbitov zapálit svíčku na hrobě prababičky. Anička se trochu bála tmy, ale maminka ji vysvětlila, proč to dělají a jaký význam m světlo svíčky.

"Aničko", řekla maminka když společně kráčely po klikaté cestičce mezi náhrobky, "svíčka je jako malé světýlko naděje. Zapalujeme ji, abychom si připomněli ty, které máme rádi, i když už tu nejsou s námi."

Anička si představila prababičku, o které jí maminka často vyprávěla - že byla laskavá, ráda pekla a měla úsměv, který každého zahřál. Když dorazily k hrobu, Anička sebrala odvahu a zapálila svíčku. Plamínek jemně tančil ve větru, jako by se radoval, že je tam s nimi.

,,A myslíš, že nás prababička teď vidí?" zašeptala Anička.

Maminka se usmála a pokývala. ,,Ano, Aničko. Říká se, že v dušičkovém čase jsou naši blízcí nablízku a možná nás právě teď sledují s radostí. Když zapálíme svíčku, jako bychom jim poslali světlo, aby věděli, že na ně myslíme."

Anička pocítila v srdci teplo. Když se dívala na tančící plamínek, skoro jako by vedle sebe na okamžik spatřila postavu staré paní s laskavým úsměvem. Možná to byla jen její představa, ale Anička se přesto cítila v bezpečí.

a tak si domů odnášela nejen radost z malého dobrodružství, ale také pocit, že ti, které máme rádi, nás nikdy doopravdy neopustí. 

Dušičková píseň

1.sloka

Večer tiše padá, listí šumí v tmách,

na hřbitově svítí světla na hrobech.

Vzpomínáme v lásce na ty, co tu byli,

naše svíčka pro ně v této chvíli.

Refrén

Světlo malé, jasné, v noci září dál,

pro babičku, dědu, pro ten starý sáh.

Ať plamen jemně svítí, cestu ukazuje,

naše srdce vzpomínkou zahřívá a hřeje.

2.sloka

Dušičky nás spojují, vzpomínáme v tichu,

na ty, co tu byli, cítíme je vdechu.

Každá svíčka mluví, šeptá sladký sen,

že jsme všichni spolu, v duši spoutáni jen.

Refrén: viz horní řádky

Hortenzie